Bez fanfár, nostalgie či tklivého sentimentu a v nám tolik známém komorním duchu se naposledy rozezněly mantinely pod údery lakrosových mičud na staré dobré Pionýrské louce, jejíž brány se zanedlouho uzavřou za účelem demolice, přičemž na témže místě má v roce 2026 vyrůst nový sportovní komplex.
Pod paprsky slábnoucího podzimního slunce tak Lakros klub Kroměříž pomyslně dopsal tichou, leč významnou tečku za dlouhou kapitolou své historie spjaté s naší milovanou hrací plochou.
Než se však do plevelem zarůstajícího asfaltu zahryznou radlice těžké techniky, pojďme si na pár řádcích rozpomenout na několik stěžejních milníků, které se nesmazatelně zaryly do pamětí tohoto lakrosového svatostánku.
Místo, kde se psal příběh kroměřížského lakrosu
Když se klub v roce 2002 poprvé oficiálně dostal na půdu Pionýrské louky tehdy ještě se statutem jediné obouručně lakrosové organizace na Moravě, bylo zřejmé, že nejde jen o obyčejné hřiště. Pio se okamžitě transformovala v místo, kde se fúzí bezbřeze různorodých osobností rodila komunita lakrosových nadšenců. Komunita, která věřila, že lakros může mít v Kroměříži budoucnost.
První klubem pořádané události s obsáhlou mezinárodní účastí v kulisách Pionýrky pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve šlo především o kooperativní meeting začínajících lakrosáků z Česka, Slovenska a Rakouska, jež se do historie zapsal pod názvem Boxcamp, díky kterému bez nadsázky herně vyrostly celé generace hráčů. Později pak organizačně ještě o úroveň náročnější turnaj KM cup, rovněž s přívlastkem ‘mezinárodní’, který svou účastí opakovaně poctila téměř kompletní plejáda týmů z tradičních českých i zahraničních lakrosových štací jako jsou Radotín, Jižní Město či Malešice potažmo Bratislava Bats nebo Kosynierzy Wrocław. Nesmíme však opomenout ani několik desítek zápasů nejvyšší české boxklakrosové soutěže NBLL.
Nový začátek v moderním areálu
Ačkoliv se klub loučí s místem, které k němu po dvě dekády neodmyslitelně patřilo, budoucnost se jeví optimisticky. Nový areál má nabídnout kvalitnější podmínky pro rozvoj lakrosu a konečně snad i komfort komplexního zázemí, bez kterého se sport ve 21. století dělá jen stěží. Ačkoliv výhledově bychom neradi propadli naivní euforii, je možné, že LKK stojí na prahu nové etapy. Čeká ho období restartu v novém prostředí? Nechme se překvapit v roce 2026.
Slovo závěrem
Ať už šlo o nesčetné tréninky všech druhů a poddruhů lakrosu hrané od -5 °C do + 33 °C, vyrovnání z 2:5 na 5:5 během poslední půl minuty zápasu nebo náborové akce pro širokou veřejnost. Pio byla scénou, na níž má každý kus hrací plochy svou vzpomínku, každý roh mantinelů nese svůj příběh. Krom malých i eventuálně velkých sportovních příběhů se zde rodila přátelství, týmový duch i oddanost sportu a nás převelice potěší, pokud veškeré tyto vzpomínky nezmizí v propadlišti dějin.
